Ukázka z knihy

Do vsi nám spadl bůh

Li Hao

Přísahám, že všecko všecičko, co vám teď budu vyprávět, je pravda pravdoucí. Nevymyslel jsem si ani prd.

Tak poslouchejte.

Jak se teda ten bůh v naší vsi octnul? Možná to moje vyprávění bude trochu na dýl, přece jen, uvažte, bylo mi tehdá teprv kolem dvaceti.

Stalo se to odpoledne. Všichni jsme tenkrát byli na poli, zrovna byly žně, bylo krásně, na obloze ani mráček. Skoro všichni jsme tam byli. Kdo měl ruce, kdo měl nohy, kdo se moh hejbat, ten tam byl. Dokonce i takoví budižkničemové jako Čtvrtej Zhao a Wang Hailin, ti tam taky byli.

Jó, žně – to neni žádná sranda, to je pořádná dřina, to se do toho musíte umět vopřít ...

Aha, jo, jo, mám mluvit o tom bohovi.

No! Tak zrovna ten den odpoledne k nám do vsi spadl bůh, teda abych byl přesnej, von spad do kukuřičnýho pole kousek od vsi. Do toho pole, co patří Liu Shisenovi. Jestli nevěříte, tak se běžte zeptat Liu Zhishan, to je jeho vnučka. Ona tenkrát teda ještě nebyla na světě, ale zažil to její táta – i když tomu byly taky teprv tři, nanejvejš čtyři.

Kdože jako první přišel na to, že tam ten bůh spad? To už jsem zapomněl. Ne, fakt si nevzpomínám.

Když se to seběhlo, měl jsem zrovna plný ruce práce. Sklízel jsem čirok. Už jsem tam byl od rána a tělo jsem měl celý ztuhlý. Najednou jsem ale někde za sebou uslyšel volání:

"Koukejte, letí kometa!"

……